o lokalitě

Na tomto místě si můžete přečíst poslední článek od Jany Ustohalové z Deníku N o brněnském Bronxu:

 

Ta lokalita je boží! 

Brněnský Bronx se mění, místo chudých Romů přichází střední třída

Je to čtvrt s nejhorší pověstí v Brne. Ale možná má před sebou skvělou budoucnost

Brňané jí neřeknou jinak než Bronx. Lokalita ohraničená ulicemi Koliště, Milady Horákové, Merhautova, Vranovská a Křenová získala svoji přezdívku podle newyorského obvodu, který byl synonymem pro vysokou kriminalitu.

Podobně jako v New Yorku se ale tato místa mění, procházejí takzvanou gentrifikací. V posledních deseti letech se původní chudí obyvatelé, převážně Romové, stěhují pryč, opravují se domy, rostou nájmy a přicházejí sem lidé ze střední třídy. Čtvrť, která je hned vedle centra, se stává čím dál atraktivnější a hezčí. Pomalu ale ztrácí svoji původní atmosféru.

„Narodil jsem se dva roky po druhé světové válce. S rodiči jsme kočovali a několik let žili na Slovensku. Pak jsme se usídlili v Brně. Už dlouho bydlím na Bratislavské ulici, všechny tady znám a všichni znají mě. Za ta léta se to tady ale hodně změnilo, lidi se stěhují a přicházejí noví,“ rozhlíží se u vchodu do Muzea romské kultury jednasedmdesátiletý Antonín Lagryn.

Pochází z menšiny Sintů, německých Romů. Patří mezi starousedlíky, kterých je ale v brněnském Bronxu čím dál méně. Dnes se počet místních Romů odhaduje na pět až sedm tisíc a stále ubývají, jak se stěhují jinam za levnějším bydlením.

„Já to tady ale opustit nemíním. S přáteli se každý den potkáváme v romském muzeu, kde je na tabuli evropských Romů i moje fotka,“ ukazuje vitální muž, kterému byste hádali o pár let méně. Jenže svět starousedlíků zaniká právě se zrychlující se gentrifikací.

Lokalita je rozdelená mezi dve mestské cásti – Brno-stred a Brnosever. Na špinavých ulicích se casto válí starý nábytek, v mnoha zákoutích odpadky a opuštené nákupní vozíky. V parném léte jsou ulice plné lidí, kterí jsou radeji venku než v bytech, kde se nedá vydržet, protože domy stojí v uzavrených blocích neprerušených parkem nebo stromoradím. Otevrenými okny mužete slyšet dlouho do noci hlasitou hudbu nebo hádky. Lidé z jiných cástí Brna tudy radeji jen projíždejí tramvají a jen pokud musejí, protože porád prevládá mínení, že sem se dobrovolne vydá jen dobrodruh.
Není totiž nic, za cím byste sem zamírili – pekné kavárny a restaurace a populární divadla ci kina jsou vedle v centru, stejne jako instituce a úrady. Pomyslnou hranicí se staly ulice Milady Horákové a Kolište, pres než lidé z Bronxu do centra málokdy zamírí a za nimiž lidé zvenku nezaparkují svoje auto kvuli strachu z krádeže.

Nejsou tu prakticky žádné stromy nebo odpadkové koše, jediné detské hrište s nízkoprahovým centrem vzniklo teprve pred tremi lety v parku pojmenovaném po romském hudebníkovi Eugenu Horváthovi. Parku ale nikdo zdejší nerekne jinak než Hvezdicka, protože je na Hvezdové ulici.
V posledních triceti letech se sem stehovali hlavne chudí lidé, kterí težko shánejí práci. Je tu výrazne vyšší nezamestnanost než jinde. Deti chodí do peti místních segregovaných škol. Krome Romu sem zacali pricházet i další cizinci, pro které jinde ve meste nebylo bydlení – predevším Ukrajinci a Vietnamci. Ale také treba studenti za levnými nájmy.

Podle strategického plánu sociálního zaclenování, který v roce 2016 schválili mestští zastupitelé, jde o nejchudší lokalitu ve meste. „Z kvalifikovaných odhadu nevládních organizací pracujících v sociálne vyloucených lokalitách v Brne vyplývá, že nezamestnanost se zde pohybuje mezi triceti a padesáti procenty, u romských obyvatel pak dosahuje až k devadesáti procentum,“ píší autori strategického plánu.
V dobe hospodárské konjunktury se situace hodne zlepšila, kvuli castým exekucím ale zdejší chudí lidé pracují predevším nacerno a v nekvalifikovaných profesích.

Výraznému zlepšení nepomáhá nízká úroven vzdelanosti – osmdesát procent puvodních obyvatel má jen základní nebo neukoncené vzdelání, patnáct procent se vyucilo a vysokou školu vystudovalo méne než jedno procento lidí. V majoritní populaci je to pritom kolem patnácti procent.
Podle odhadu žije v širším Bronxu pet až sedm tisíc ohrožených a sociálne vyloucených obyvatel, z toho polovina jsou deti do patnácti let. Romu jsou asi dve tretiny, kolem dvou a pul tisíce. Podmínky v lokalite vyložene podporují byznys s chudobou a sociálními dávkami. „Nabízené ceny nájemního bydlení u soukromníku jsou až trojnásobkem prumerných nájmu v dané lokalite,“ dodává analýza z mestského strategického plánu.

OD DOMOBRANY KE ŠPATNĚ
ZAPARKOVANÝM AUTŮM

Špatnou povest si ale brnenský Bronx nese spíš z divokých devadesátých let minulého století, kdy sem porádali nájezdy príznivci hnutí skinheads. Podle tehdejších policejních zpráv byli na ulicích bežné rvacky, drogoví dealeri ci krádeže.
„V roce 1992 cást místního obyvatelstva zakládala domobrany v reakcích na informace, že se do oblasti chystají stoupenci hnutí skinheads. Strážníci meli tehdy poznatky, že místní dokonce na svoji obranu vyrábeli improvizované zbrane podobné cepínum, ozbrojovali se lopatami a macetami,“ ríká mluvcí brnenských strážníku Jakub Ghanem.

Dnes je situace o dost klidnejší. „Co tu nejcasteji rešíme? Špatne zaparkovaná auta,“ popisují dva mestští policisté ve žlutých reflexních vestách na Bratislavské ulici a pozorují pritom muže, který pred sebou tlací vozík naložený kovovým odpadem. Sberný dvur je hned za rohem a má porád dost klientu. Jeden z nich zrovna orezává nožem pneumatiku z kovové kostry ráfku kola z osobního auta.

Podle pochuzkáru je také víc výtržností a vetší hluk v centru než tady. Situaci totiž hodne zklidnilo, když zastupitelé odhlasovali pred ctyrmi lety plošný zákaz heren. Nejvetším problémem tu ale stále zustávají drogy. „Mezi místa, kde hlídky mestské policie nacházejí nejvíc injekcních stríkacek v celém Brne, patrí ulice Tkalcovská, Svitavská a park na Kolišti,“ vypocítává mluvcí strážníku. Analýza zminuje, že šedesát procent zdejších uživatelu drog bere heroin, zbytek pervitin.

BRNENSKÉ SUDETY INSPIRUJÍ
UMELCE I MÍSTNÍ LIDI

Dvakrát casteji než jinde reší strážníci prestupky proti obcanskému soužití. Predevším jde o spory mezi príbuznými. „Jejich pocet není príliš dramatický, za rok 2018 jich evidujeme necelou dvacítku. Z toho se dá usuzovat, že prímo v ulicích takzvaného brnenského Bronxu není pro kolemjdoucí obvykle nebezpecno,“ dodává Ghanem.

Oblast však stále zustává mestským ghettem, i když povesti o prepadeních a krádežích jsou už spíš mestskou legendou. Spisovatelka Katerina Tucková, která tady bydlí víc než šestnáct let, o ní mluví jako o brnenských Sudetech. „Kdysi tu žili Ceši, Nemci a Židé pohromade, mísily se tu konfese a bezpochyby tu znel hantec. Pak sem byli shromaždování Židé pred odvozem do ghett, na Bratislavské treba docasne bydlel hudební skladatel Pavel Haas, bratr herce Huga Haase. Poté co byli Židé odvezeni, osídlili byty ‚rasove cistší‘ Brnané, z nichž ti nemectí byli v roce 1945 vyhnáni v divokém odsunu a jejich byty si zabrali Ceši,“ popisuje Tucková události, které rozvedla v bests eleru Vy hnání Gerty Schnirch.
Po Ceších, kterí odešli do nových sídlišt na kraji mesta, sem pricházeli za prací Romové ze Slovenska, aby našli zamestnání ve Zbrojovce nebo zdejších textilních fabrikách, díky nimž se Brnu dlouho ríkalo moravský Manchester. Podle Tuckové tolikerá výmena obyvatel za necelé pulstoletí místu zasadila ránu, která je videt dodnes. Presto by nemenila, Bronx je pro ni i zdrojem inspirace.
„To historií poznamenané místo mi poskytlo klícový materiál k vetšine textu, co jsem napsala. Faktem je, že na ulicích je živeji než jinde, v posledních letech vídám casteji uživatele drog než drív,“ ríká. Podle ní ve ctvrti v poslední dobe pribývají spíš mladí liberálové, které povest lokality neleká a nedelá jim potíže soužití s jinak založenými lidmi.

To potvrzuje i Pavel Strašák, psycholog a zakladatel festivalu Ghettofest, který porádá už osm let pod hlavickou obcanského sdružení Tripitaka. Ojedinelá akce priláká každý cerven do ulic kolem trí tisíc návštevníku a casto sem mírí práve ti, kdo se Bronxu celý rok vyhýbají.
„Chteli jsme prilákat lidi z okolí a ukázat jim, že to tady není tak strašné. A také vytvorit událost, kterou místní nebudou vnímat jako cizorodý element,“ ríká Strašák, jenž sám léta bydlí na Bratislavské ulici.

Aktivne se do oživování ctvrti vložil i další ocenovaný spisovatel Martin Reiner, který zde bydlí sedm let. Na podzim se dostal do zastupitelstva mestské cásti Brno-stred za Žít Brno, takže je z nej opozicní politik.
„Hned druhý den poté, co me lidi ve volbách vykroužkovali, jsem zacal premýšlet o Bronxu. Mám nekolik nápadu, jak z nej udelat umeleckou ctvrt, chci nachystat projekt, který bude zajímavý a získá podporu radnice,“ ríká Reiner v kavárne Trieste, jedné z prvních, které se zde pred nekolika lety objevily a kam si místní zvykli chodit.

Svuj projekt pojmenoval Nový Bronx a nemá malé ambice. Do dvaceti let by se podle nej mohla ze ctvrti stát podobná turistická atrakce jako vila Tugendhat. Projekt zahrnuje už dlouho plánované oživení bývalé barokní káznice, z níž má být kreativní centrum a památník odboje, mestskou galerii a další drobné aktivity od úklidu verejných prostranství až po obcanská sdružení, která budou rozvíjet sousedský život.
Už ted pusobí v podobném duchu treba obcanské sdružení Tripitaka, které v káznici otevrelo kavárnu, porádá workshopy, koncerty ci bleší trhy. Pod hlavickou Barvy brnenského Bronxu také porádá diskuse s místními obyvateli ci vydává noviny.

„TA LOKALITA JE BOŽÍ“

Tak jak se dnes rýsuje budoucnost ctvrti, to vypadá, že místních starousedlíku bude ubývat a radikálne se promení taky atmosféra v ulicích. Z ušmudlané, rozcuchané a živelné ctvrti se pomalu stává bydlení pro strední trídu a na investici.
„Za tu dobu, co tu bydlím, je tu viditelne méne Romu,“ potvrzuje fotografka a prekladatelka Sylva Ficová. Pred osmi lety se nastehovala do první novostavby na Francouzské ulici. Na Bronxu ji krome levného bydlení pritahovala i atmosféra.
„Všichni se tu od videní znají, pohybují se tady jen ti, kdo tu bydlí nebo pracují. Obcas si tu pripadám jak v jižním Londýne. Ale myslím, že genius loci už je pryc, protože tu zustávají jen ti, kdo si mužou dovolit zvyšující se nájem,“ ríká s tím, že pozoruje velké rozdíly.
Jednak tu stále jsou chudí lidé, kterí sotva utáhnou nájmy. A vedle nich bohatší strední trída, která nové byty skupuje na investici. „U nás v dome kupovala víc než polovina lidí byty na investici a cekají, až se to tu ‚vycistí‘. Nejsou tu dobre zásobené obchody, jen vecerky, málo kaváren, žádná zelen. Lidé tu sice bydlí, ale tráví cas jinde,“ vypocítává Ficová.

Podle inzerátu developeru, které Deník N prošel, se v príštích dvou letech postaví jen v techto nekolika ulicích tri sta nových bytu. Predevším na místech zborených starých domu. A už taky prestává platit, že koupe zdejšího bytu je výhodná – realitní kanceláre prodávají byty v novostavbách za ceny od sedmdesáti do sto tisíc korun za metr ctverecní. Vetšina bytu, které jsou ješte pouze nakreslené na papíre, ale už je prodaná. Bydlet tady se totiž stává módou, predevším proto, že do centra Brna je to pešky pár minut.
Ackoliv v Bronxu ješte pred pár lety tocili filmari zábery do válecných filmu, dnes je tu už víc opravených než zchátralých domu. Rekonstrukce nastartovalo mesto pred deseti lety, kdy opravilo prvních jedenáct domu. Na to reagovali stejne soukromí investori.
Gentrifikaci tak mohli místní pozorovat v prímém prenosu pred dvema lety. Soukromá firma Dolfin se rozhodla naráz vystehovat ze svých zchátralých domu na Bratislavské a Vlhké ulici asi dve ste padesát nájemníku. Ti dosud platili vysoké nájmy ze sociálních dávek. Dolfin ale chtel domy zrekonstruovat a prodat.

Protože nájemníci meli smlouvy casto jen na tri mesíce, které jim majitel opakovane prodlužoval, dozvedeli se o výpovedích pozde, vetšina z nich pred Vánoci. Proti nucenému vystehování stovek chudých lidí naráz, kterí nemeli kam jít, dokonce vyšlo víc než tisíc lidí na demonstraci do ulic. Teprve poté se do situace vložilo vedení mesta a po jednáních s majitelem domu dosáhlo toho, že nájemníci dostali pul roku, aby si mohli najít nové bydlení.

Dnes se poslední opravené jednopokojové byty v techto domech prodávají v inzerátech za cenu kolem dvou milionu korun. A skoro žádný už není volný. Podle Ondreje Chybíka z architektonické kanceláre Chybík a Krištof ale není možné vytýkat developerum, že staví pro zisk.
„Mesto muže naredit míru gentrifikace a luxusu tím, že se bude snažit v lokalite udržet svoje domy s dostupným nájemním bydlením, aby z jednoho ghetta nevzniklo další. Ta lokalita je boží a je naprosto nelogické, že je v takovém stavu,“ ríká architekt, který je spoluautorem studie nekolika bytových domu ve vnitrobloku mezi Francouzskou a Bratislavskou ulicí.
Na mestských pozemcích se má od roku 2020 zacít stavet osmdesát pet bytu pro rodiny a seniory, studie pocítá i s parkem. Mesto chce do projektu investovat kolem sto triceti milionu korun.

Co tu nejcasteji rešíme? Špatne zaparkovaná auta. Jakub Ghanem mluvcí strážníku 85 nových bytu pro rodiny a seniory se má od roku 2020 zacít stavet na mestských pozemcích.

Jana Ustohalová

 

 Procházka Bronxem od místních

Procházka lokalitou pohledem domácího. Detaily, historie a zajímavosti:

Termíny prohlídek najdete na:

FB Barvy brněnského Bronxu

 

 Ghettofest kuchařka z brněnského bronxu

Jednou z aktivit na Ghettofestu 2014 byl také buchting podle kterého vznikla unikátní Ghettofest kuchařka z brněnského Bronxu. Přinesli jste svoje výtvory, podělili se s nimi o ostatní a my se s vámi teď dělíme o vaše kuchařské a pekařské know – how. Děkujeme všem, kteří se zapojili! 🙂

Další díl kuchařky z ghetta!!

Na 4. ročníku Ghettofestu se opět dařilo gastro aktivitám. Oblíbený Buchting doplnily další skvělé akce, jejichž leitmotivem bylo dobré jídlo a především setkávání těch, kteří je připravili s těmi, kteří je okusili. Že dobré jídlo spojuje lidi, to je stará známá pravda! Vše je zdokumentováno v dalším díle Kuchařky z ghetta! Dobrou chuť!